vtípky

23. března 2006 v 20:19 | Feferonka |  ostatní (nezařazené )
Hádají se Brit, Rus a Čech, kdo má silnější alkohol.
Brit se napije skotské.
"Kolik vidíš židlé?"
- "Tri."
"Tak to máš silný alkohol, Brite."
Rus se napije ruské vodky.
"Kolik jich vidis ty, Ruse?"
- "Pět."
"No teda! Take máte silné pití!"
Nakonec si nalije Čech slivovice.
"Kolik jich vidíš ty, Čechu?"
- "A v které řadě myslíte?"

Stupně zimy: +18°C Obyvatelé Havaje si berou na noc dvě přikrývky.
+10°C Obyvatelé helsinských činžáků vypínají topení a Rusové začínají
pěstovat kytičky.
+2°C Italská auta nejdou nastartovat.
0°C Destilovaná voda zamrzá.
-1°C Dech se stává viditelným. Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo.
-4°C Pes se ti snaží nacpat do postele.
-8°C Bezdomovci vlézají na noc do krabic.
-10°C Francouzská auta přestávají startovat.
-12°C Politikové začínají mluvit o bezdomovcích.
-15°C Americká auta nejdou nastartovat.
-18°C Helsinští nájemníci zapínají topení. Obyvatelé Havaje už zmrzli.
-20°C Dech se stává slyšitelným.
-21°C Pokud vůbec dostaneš psa na sraní ven, musíš ho potom ukopnout.
-22°C Bezdomovci si berou dvě krabice přes sebe.
-24°C Německá auta nejdou nastartovat.
-27°C Pes zkouší vlézt ti pod pyžamo.
-29°C Švédské automobily přestávají startovat.
-32°C Bezdomovci zmrzli a jsou v krabicích stohováni za městem.
-33°C Žádné normální auto nejde nastartovat, jenom ruské.
-38°C Rusové si zapínají vrchní knoflíky u košile.
-43°C Ruská auta nestartují už ani na vodku.
-50°C Auto se ti snaží nacpat do postele.
-60°C Obyvatelé Helsinek zmrzli. Tuleni opouštějí Grónsko a stěhují se na
jih.
-70°C Zamrzlo peklo. Univerzita v Kuzněcku organizuje přespolní orientační
závod na zahřátí.
-75°C Santa Klaus opouští polární kruh.
-120°C Alkohol zmrzl. Rusové jsou nasraní.
-268°C Hélium zkapalnělo.
-273,15°C Absolutní nula. Ustává pohyb elementárních částic. Rus, žužlaje
zmrzlou vodku, připouští, že je pořádná kosa.

Ptá se Pepíček paní učitelky: "Mohu být potrestán za něco, co jsem neudělal?"
Učitelka: "To v žádném případě!" Pepíček: "Tak to je dobře. Já jsem totiž neudělal domácí úkol!"

Pepíček: Paní učitelko, máte prsa?
Učitelka: Mám Pepíčku.
Pepíček: A proč je nenosíte?!
Pepíček přijde že školy a v žákovské knížce má napsáno od pani učitelky:
"Vypadá to, že váš syn má velké problémy s pochopením rozdílu mezi
chlapci a děvčaty, mohla byste s nim o tom promluvit?"
Maminka vezme Pepíčka za ruku, odvede jej po schodech do ložnice,
zavře dveře a povídá:
"Pepíčku, tak nejdřív sundej moji blůzu."
Pepíček rozepne její blůzu a sundá ji.
"Teď sundej moji sukni."
Pepíček sundá její sukni.
"Teď sundej moji podprsenku."
Pepíček sundá její podprsenku.
"Teď sundej moje kalhotky."
Pepíček sundá její kalhotky.
"Pepíčku, prosím tě, už nikdy nechoď do školy v mém oblečení."
Příjde Pepíček pozdě do školy a omlouvá se: "Promiňte, já jsem se opozdil,
protože jeden pán na autobusové zastávce ztratil desetikorunu."
"A ty jsi mu ji pomáhal hledat?"
"Ne, já jsem na ní stál!"
Malý Pepíček jede v tramvaji. Paní, sedící vedle, ho pohladí po hlavě a pochválí, že je hezký chlapeček.
Pepíček se jí zeptá, zda má doma taky takového chlapečka.
Pani se začervená a smutně konstatuje, že jí čáp žádného nepřinesl.
"A máte alespoň holčičku?" ptá se opět Pepíček.
"Ne, vrána mi žádnou nepřinesla."
Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá: "A s jiným ptákem jste to nezkusila?"
Sedí policajt na lavičce v parku a usedavě pláče. Přisedne k němu
babka a ptá se ho, proč pláče.
"Ztratil se mi služební pes!"
"Však on trefí na stanici, uvidíte."
"On jo, ale já ne!"
Po pobytu v hotelu přijde k manželům zákazníkům ředitel hotelu.ředitel: takže za ten pobyt to bude 350 dolarů
zákazník: cože 350 dolarů
ředitel: ano měli jste k dispozici vířivou vanu saunu bazén tobogán atd.
zákazník: ale to my jsme nepoužívali
ředitel: ale měli jste tu možnost
zákazník: tady máte 100 dolarů
ředitel: a co zbytek
zákazník: to si účtuju za to že jste spal s mojí ženou
ředitel: no dovolte já s vaší ženou nespal
zákazník: ale měl jste tu možnostJsou policajti na vyšetření u doktora. Doktor vyjde ze dveří a povídá:
"Je vás tu moc, to bychom tu byli do večera. Musíte chodit po čtyřech."
Tak náčelník přikývne, že je mu všechno jasné, padne na kolena a povídá:
Tak já jdu první."
O hloupém Honzovi
Vypravěč:
V zahrádce, kde stála chaloupka maličká,
žil hloupý Honza a s ním jeho matička.
Dobračka celé dny makala v lomu,
zatímco Honza, ten nevyšel z domu.
Jakživ se jenom tak za pecí flinkal,
buď koukal do blba a nebo spinkal.
Až jednou mamina vzplála jak svíčka,
a kopla ho pohorkou do konečníčka.
Matka:
Už tě mám pokrk nehodný chlapečku,
nemíním do smrti dělat ti děvečku.
Vypadni do světa, ať už jsi v luftu,
na cestách naraž si nějakou buchtu.
Vypravěč:
Vydal se Honza jen s uzlíkem na cestu,
najít si ve světě solidní nevěstu.
Došel do království, kde vládl smutek,
a kdo měl dceru, ten dávno z něj utek.
Bydlel tam totiž drak na hoře železný.
a ten měl k svačině nejraděj princezny.
Jakmile tamní král uviděl Honzíka,
hned z trůnu vyskočil s mrštností kamzíka.
Král:
V životě nezřel jsem takého vazáka,
Honzo, ty určitě troufneš si na draka.
Von jinak zblajzne mou poslední dceru,
když ji však zachráníš, dám ti ji, věru.
Princezna:
Stejně to nedobře dopadne tatíku,
na draka to chce mít rozum a taktiku.
Nedávno padla tam rytířů přesila,
co zmůže Honza? Dyť má výraz debila.
Honza:
Děkuju princezno za tvoje lichotky,
nemám strach, srdce mi nespadlo do botky.
Půjdu teď za drakem do sloje na vršku,
a dám mu lopatou pořádnou přes dršku.
Vypravěč:
Šel Honza, byl ale za chvilku zpátky,
opuchlý, že málem neprošel vrátky.
Na očích modřiny, tak ani nemrkl.
A hned bez meškání chyt krále u krkl(u krku - za hrdlo).
Honza:
Ty lumpe, zlobou to v mé hlavě víří,
vždyť ten drak měl dršky alespoň čtyři.
Jen sem ho lopatou po jedné fláknul,
on těmi dalšími hravě mě zmáknul.
Navíc se přiznal, ten hnusný obluda,
že chodil za mlada 20 let do juda.
Pak ještě naposled kop do mé brňavky,
a řek, ať princezna nemyslí na vdavky.
Tu prý mám do sloje přivésti kalupem,
předtím ji posolit a polít kečupem.
O Otesánkovi

Vypravěč:
Kousíček od lesa stál malý domeček,
žila v něm babička a taky dědeček.
Byli už staří a dětí neměli,
snad proto, že v domku nebylo postelí.
Žili si slušně o dvojí penzi,
bába však furt měla pitomý hemzy.
Babička:
Kam jen sem za mlada své oči dala,
že jsem si takové nemehlo vzala.
Kdybys byl jako chlap jen trochu solidní,
tak už sem desetkrát mohla být gravidní.
Že děti nemáme, beztak je tvá vina,
jen vzpomeň, jak v lese spad ti strom do klína.
Dědeček:
Strom za to nemůže, nemáme dědice jen proto,
že jsi, bábo, taková slepice.
Aby ti za tu lež upadly panty,
To máš z tý svojí koncepce anti.
Pořád si chtěla mít svůj klid a pohodu,
teď to chceš dohonit pět let po přechodu?
Vypravěč:
A tak se staroušci celé dny přeli,
až jednou křik utich, jako když střelí.
To bába pěstí ťukla si na čelo,
až se jí v žaludku srazilo kyselo.
Babička:
Ha, už to mám, vím jak mít syna,
jenom když nebude tvá ruka líná.
Popadni sekeru, dláto a pilu,
Pak padej do lesa a měj se k dílu.
Tam zkácej strom statný a ztepilý,
Zpracuj ho dlátem a syn je zachvíli.
Vypravěč:
Uposlech dědeček bábina příkazu,
a lehce přioděn vyrazil do mrazu.
Na večer pak přived divného kloučka,
s tělíčkem Golemka a s hlavou Součka.
Než se kdo nadál, kluk seděl za stolem,
a slupnul kucmoch i s novým kastrolem.
Když skončil i ubrus v tom těle neladném,
tak bába zrudnula, jak záře nad Kladnem.
Když dítku zmizela v hrtánku žehlička,
babičku sklátila mozková mrtvička.
Dojatý dědeček očí zatlačil,
a potom rychle zpět ke stolu přikvačil.
Dědeček:
Nóó to je věc, až jeden žasne,
co všechno dokáže to dítko krásné.
Člověk by netušil, že kousek polena,
zajistí v domku klid na stará kolena.
O ptáku Ohniváku
Vypravěč:
Bývalo království, tam kdesi za kopci
a v něm tři princové přitroublí po otci.
Chodili každý den, jak kázal táta,
hlídat do zahrady jablka zlatá.
Ta stále mizela, někdo je kradl
a starý král ten čím dál víc chřadl.
Až jednou nejmladší rozlousk tu záhadu
a šel s tím za tepla ke králi do hradu.
Nejmladší princ:
Královský otče, nesu ti novinu.
Král:
Jen jestli zas nejde vo ňákou kravinu.
Nejmladší princ:
Křivdíš mi otče, já svým očím věřím,
byl to pták kleptoman s ohnivým peřím.
Zmizel i s jablkem do šera temného,
a na mne utrousil čehosi bílého.

Král:
Tak pojď blíž synáčku, ať ti dám pusu
a nermuť se pro trochu ptačího trusu.
Půjdeš teď s bráškama po jeho stopě,
svou krví zaplatí flek na tvé klopě.
Vypravěč:
Vyšlápla princátka druhý den do světa,
ve snaze chytit ta zlodějská klepeta.
Jak ale stopovat, když lítá ve vzduchu,
a tak jim nebylo dvakrát moc ejchuchu.
Došli na rozcestí k malému křížku,
aby tam počkali na lišku Rýšku.
Nejstarší princ:
Hle, co to vidí má bystrá zornička?
To co tu cupitá, je přece lištička.
No tak se neboj a pojď blíž maličká.
Vypravěč:
A švih jí mačetou hned mezi očíčka.
Nejmladší princ:
Co jsi to udělal, proklatý hlupáku?
Liška ta jediná věděla o ptáku.
A on ji rozsekne hlavu to jelito.
Co řekne otec král, jestli se dovíto?

Nejstarší princ:
Otec král, ten se nic nedoví, bratříčku,
křápnu vás oba tam, kam sem křáp lištičku
O Smolíčkovi
Vypravěč:
Na lesní mýtině v chatě pod hřebenem,
žil malý Smolíček s dobrákem jelenem.
Aby si v pustině ukrátil chvíli,
vymyslel brannou hru o závod k cíli.
Poslal vždy jelena natrhat brusinky,
a potom zavolal kámošky Jezinky.
Ty ho hned k jeskyni vlekly za pačesy,
Smolíček záhy však zařval jak na lesy.
Smolíček:
Za hory, za doly mé zlaté parohy, kde se pasou?
Smolíčka Pacholíčka Jezinky nesou!
Jelen:
Teď abych uháněl do stráně nahoru,
ten blbec už zase nezavřel závoru.
Mám já to po daru na stará kolena,
lítat furt po lese jak sova pálená.
Vypravěč:
Pak jelen vyrazil zachránit Smolíčka
a jednu z Jezinek přitom kop do líčka.
Té ihned naskočil moncl jak jelito,
v místě kam dopadlo to sudo kopyto.
Byla to sice jen nešťastná náhoda,
z palouku rázem však zmizela pohoda.
Jezinka:
Na lesní žínku si vztáhl své kopyto?
Víš-li ty surovče jak vůbec bolí to?
Teď už se nedivím že tvoje parohy,
rostou ti až někam do výše oblohy.
Jestli si i svou laň nakopal do líčka,
zahnula, a teď máš bastarda Smolíčka.
(Bastard) Smolíček:
Že já tě Jezinko přetáhnu potěhem,
co na tom, že máma utekla s medvědem?
Jen příde říje zas jelen zadupá,
a maminek bude, že nestačí chalupa.
Však někdy zajdi k nám, ať vidíš co je zač,
takovej citově vyprahlej paroháč.
Jelen:
Maminky budou, o to se postarám,
jen jestli ňáká z nich vydrží do jara.
Občas se snad každá prohřeší nevěrou,
a navíc potvory moc toho sežerou.
Proto je občas do lesa vyvedu,
procházkou na dostřel jednoho posedu.
Myslivci jsou sice slepí jak patrony,
zvládnou však potrestat splašený hormony.
A jak ztrestat Smolíčka Pacholíčka?
Opíše projevy Grebeníčka!
Perníková chaloupka
Vypravěč:
V šumavském polesí, v tom ráji vřesu,
pracoval drvoštěp ze státních lesů.
Vyzbrojen sekerou, rumem a pilou,
smrkům a modřínům rád pustil žilou.
Protože na blízku nebyla školka,
chodil s ním kluk Jeník a Mařenka holka.
Zatímco tatínek dělal z lesa paseku,
dala se Mařenka hlasitě do breku.
Mařenka:
Jeníku, Jeníku, mě to tu nudí,
vždyť chytím vlka, ten mech příliš studí.
Projdem se bratříčku jen malou chviličku,
malin a borůvek narveme trošičku
Jeník:
Rád vidím Mařenko, že to máš tady,
vždyť já už od rána nevidím hlady.
Vypravěč:
Zmizely dětičky potají v houštině,
marně však pátrali po sladké malině.
Zachvíli chudinkám nebylo do špásu,
protože zbloudili nemaje kompasu.
Dva dny a dvě noci šlapaly tiše,
potom jim začalo kručeti v břiše.
Usedli do trávy neznaje data,
tu Mařce se zjevila Morgána Fata.
Mařenka:
Pohlédni Jeníku, co máme za kliku,
město zřím veliké, je celé z perníku.
Jeník:
Asi máš vidění v neblahé předtuše,
dyť seš jen Mařena a žádná Libuše.
Tak přestaň věštit a nazuj si holínky,
půjdem si k svačině vyhrabat kořínky.
Vypravěč:
Hrabali dětičky, kde se to šiklo,
najednou na blízku světýlko bliklo.
Rychle se rozběhly k bílému puntíku,
Spatřily panelák, byl celý z perníku.
Vylezly na žebřík a plny spěchu,
jaly se pojídat slaďoučkou střechu.
Ježibaba:
Kdo tady mlaskáním ruší můj spánek?
Jeník:
Hú, to jsem jen já - vánek.
Ježibaba:
Já ti dám vánek prolhaný pacholku,
střechu mi sežereš beze všech okolků?
Vypravěč:
A babice, která kdys bývala kráskou,
spatřila Jeníka a hned vzplála láskou.
Ježibaba:
Jeníčku, miláčku, slez rychle dolů,
koupím ti prstýnek, žít budem spolu.
Láskou snad uhořím, Love you![lav jů] Je t'aime![že tén]
Jeník:
Na to ti neskočím, copak sem kretén?
Ježibaba:
Tak buďte proklatí ty i ta děva,
kéž vám můj perníček potrhá střeva.
Byl jednou jeden podnik a v něm čtyři zaměstnanci, kteří se jmenovali Každý, Někdo, Kdokoliv a Nikdo.Jednoho dne bylo třeba splnit důležitý úkol a Každý si byl jist, že to Někdo udělá. Mohl to udělat Kdokoliv, ale Nikdo to neudělal. Někdo se rozlobil, protože to přece byla práce pro Každého. Každý si myslel, že by to mohl udělat Kdokoliv, ale Nikdo si neuvědomil, že to Každý neudělá. Nakonec Každý obviňoval Někoho, že Nikdo neudělal to, co mohl udělat Kdokoliv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jestli jsi tu byl klikni

! KLIK ! 100% (360)

Komentáře

1 Iveta Iveta | E-mail | 4. května 2006 v 12:30 | Reagovat

uží si pohádky na dobrou noc

2 Iveta Iveta | E-mail | 4. května 2006 v 12:31 | Reagovat

uží si pohádky na dobrou noc

3 Muninka Muninka | E-mail | Web | 16. června 2006 v 21:59 | Reagovat

hehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehehe!

To je úžasný. Já chytla asi 10 krát výtlem!

4 kaja kaja | 7. října 2006 v 13:42 | Reagovat

fakt úžo

5 ajulka ajulka | 7. října 2006 v 21:46 | Reagovat

GOOD      

          GOOD

                    GOOD

                              GOOD

                                        GOOD

                                                 GOOD

6 carol carol | 17. října 2006 v 19:26 | Reagovat

good je to dobrý hlavně pepíčci :D:D:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama