buddhismus a zvířata 3

29. května 2006 v 18:04 |  Náboženství a zvířata
"Jinak ale jedí (Japonci) skoro všechno, leccos syrové a něco i zaživa. Já zkusil jen syrovou rybu a syrového koně. Kuře jsem odmítl a dnes mě to mrzí. Zato kamarádka zažila malé trauma u jedné rodiny, když se jako zlatý hřeb objevili na stolním grilu živí krabi. Hostitelé je přidržovali hůlkami, aby neslezli, krabi strašně pištěli, kamarádka se musela omluvit a utekla".
Jiná cestovatelka o Japonsku: "Zvláštní pro mě byl samozřejmě tamější jídelníček. Živá zvířata nemusím, z těch jsem ochutnala jen ryby. Nic moc. Ani syrové koňské maso mě nenadchlo".
"Nelze zamlčet, že jídlo (v Japonsku) někdy vyžaduje od hosta silné nervy. V přístavním městě Sasebu jsem jednou pozoroval, jak muži u vedlejšího stolu konzumovali živou rybu. Ta byla vylovena z velké nádrže uprostřed lokálu. Kuchař - nebo se zde lépe hodí označení řezník? - omráčil rybu úderem do hlavy a ostrým nožem ji z boku vykrajoval kostky, které opět vkládal do okének. Tak přišla ryba na stůl zdánlivě neporušená. Pokaždé, když si hosté svými hůlkami kousek nabodli, zachvěly se hlava a ocas jako zasažené elektrickým výbojem. V normální restauraci se suši můžete zažít, že Irostinsky vyjme živého garnáta z malé nádrže, uřízne mu hlavu, odloupne skořepinové části a hostovi servíruje syrové tělo a přitom na oddělené hlavě vzduchem ještě tápají tykadla. Na Novém Zélandu vedl proto vývoz živých humrů do Japonska k vzrušeným debatám. Japonští ochránci zvířat mlčí". Z knihyGerhart Dambman, Jak se neztratit? Japonsko
YVES RÉNIER (komisař Moulin ): "Jako člověka mě dnes děsí především to, jak špatně dokážeme zacházet se zvířaty. Řekl bych, že je to typické zejména pro určité národy. Ale nepokládejte to, prosím, za xenofobii, děje se to i ve Francii. Jednou jsem viděl reportáž o jednom hrůzném asijském jídelním zvyku, o pojídání psů. Nechávají při tom psy napichovat zaživa na rožeň. V té reportáži ukazovali psa nabodnutého na jakémsi dlouhém noži. Kolem bylo velké pozdvižení, lidé se tomu smáli. Neohromil mě ani tak pohled na to trpící zvíře, i když to samo o sobě už bylo strašné, ale šokoval mě pohled na ty smějící se lidi. Byli mezi nimi i úplně malí kluci, které rozesmál pohled na utrpení. Až budou dospělí, budou dělat totéž".
Vladimír Lemberk: Qingping - největší tržnice jižní Číny, Živé nebo mrtvé?: Našince mimo nabízeného zvířecího sortimentu udiví zcela jistě také úprava prodávaných živáčků. Systém typu "prodej vánočních kaprů", tedy: výběr - zvážení - zabití - zaplacení a nashledanou, tu naprosto nefunguje. Zvířata nejsou pro Číňany živými bytostmi, ale jenom a pouze jídlo. Absence citu ze strany nakupujících i prodejců je zřejmá a pro nás asi nejvíce šokující. S aplikací jakéhosi "humánního" způsobu zabití zvířat nebo snad "Zákona na ochranu zvířat proti týrání" bychom tu zcela určitě neuspěli.
V jistém smyslu obdivuhodná je schopnost prodejců v oddělení mořských živočichů nabízet za každou cenu živé ryby. Dokáží zdánlivě nemožné - rybu za živa zbaví ploutví, rozříznou břicho a opatrně odstraní nežádoucí vnitřnosti. Poté odpreparují žebra a kosti. Takto naporcované a k prodeji upravené rybě přitom pořád ještě tluče srdce a funguje krevní oběh. Kupující si ji tedy odnáší domů fakticky ještě živou. Je to vlastně již zcela připravený kus rybího masa, který se ovšem nekazí, protože není mrtvý. Zákazníky je taková "úprava" ryb vyhledávána, neboť v kuchyni je s nimi jen minimum práce.
U popisu některých dalších "zvyklostí z Qingpingu" by měla být hvězdička a nápis: "Dětem číst zakázáno". Kupříkladu - víte, jak nejrychleji zbavit prodávanou krysu života, srsti a přitom ji ještě nakupujícímu tepelně "předpřipravit"? Nevěřil jsem svým očím, ale stačí málo. Vytáhnete krysu, kterou si zájemce o chutnou večeři vybere z klece a uchopíte ji levou rukou v rukavici za ocas. Do pravé ruky vezmete hořící autogen a škubající se krysu v šlehajícím plameni tak dlouho opalujete, až nejeví známky života.(stejně se to dělá se sysly a pod. v Mongolsku) V tu chvíli je hlodavec také zpravidla již zcela bez chlupů a jeho maso téměř upečené. Možná, že nakupující takto připravenou krysu doma již přímo konzumuje, ale pravděpodobnější asi bude, že slouží jako surovina k výrobě polévky a vývaru.
Anebo: víte, jak snadno a rychle zabít kachnu a přitom ji ještě zákazníkovi oškubat? Stačí křičícího a bránícího se opeřence uchopit za nohy a opatrně jej hlavou dolů ponořit do litinového kotle plného rozehřátého asfaltu. Zcela jistě se brzy přestane hýbat. Horký asfalt kachnu nejen spolehlivě usmrtí, ale také ji obalí tenkou vrstvou, která po vytažení a okapání na vzduchu rychle utuhne. Černý krunýř, který obaluje kachnu včetně jejího peří, pak stačí snadno sloupat i s veškerým opeřením. Zůstane dočista upravené holé tělo. Odpadá tak náročné a nepříjemné škubání, které mnohé české hospodyňky právem nesnáší.
Zážitek z Malaysie:
"O Číňanech se traduje že opravdu sní vše. Krab, žába, papouch, sice to nejím ale je to taky maso. Nicméně, měl jsem příležitost vidět nechtěně přípravu kočky na divoko a řeknu vám, normálně jsem odešel z restaurace pryč. Což je velmi, velmi neslušné. Co všechno té chuděře dělali, a kupodivu pořád byla na živu. Tohle je opravdu místní realita a pokud máte doma mazlíčka, tak to raději ani nečtěte. Mohl bych o tom samozřejmě pomlčet, nicméně je to reálie.
Z klece plné nešťastných koťat vytáhli malé bíle kotě. Do upraveného podběráku se strčí hlavička, zvíře potom visí za krk a bezzubá stařena ho několikrát přetáhne klackem po hlavě. Zvíře asi omdlí, protože je najednou ticho. Neškrábe, nemňouká a já si myslím, že se konec. Není. Takto omráčeno je vhozeno do hrnce s vařící vodou. Řev, kvílení, mňoukání které po chvíli ustane. Kočka je vytažena z hrnce ven a stařena mu začne stahovat kůži. Zvíře je ale ještě pořád naživu a snaží se bránit.
Dokážete si představit kočku do poloviny stáhnutou z kůže, jak se pořád snaží zachránit a utéci. Bezzubá stařena se směje, mám chuť vyskočit a normálně jí natáhnout, nicméně kolega, který je z toho stejně mimo jako já mi naznačuje ať si toho nevšímám.
A když ke všemu kočka, zbavená kůže, pořád ještě na živu skončí v akváriu přede mnou, topí se a bezmocně bojuje o život, to už je na mne opravdu moc, normálně jsem se sebral a bez placení odešel. Kolega mi pak vyprávěl, že zvíře ještě nebylo mrtvé když ho začali porcovat. Vraj to ale není nic proti Číně". http://actual.wz.cz/view.php?cisloclanku=2004031201
V Jižní Koreji je každoročně zaživa uvařeno asi 100 000 koček. Doměkka uvařené kočičí maso se smíchá s datlemi, jedlými kašany a zázvorem a ze směsi se vyrobí vývar, který se prodává v malých lahvičkách. "Léčitelé" namačkají živé kočky do obřích železných kotlů (až čtyři vrstvy koček na sebe!) s horkou vodou a s přísadami vaří jejich těla tak dlouho, dokud z nich nevznikne tekutá hmota. Přitom dobře vědí, jak se lektvar vyrábí - děje se tak totiž často přímo na trzích. U stánků s kočičí šťávou se tísní kočky v klíckách a zákazníci mohou sledovat, jak odvar vzniká přímo z čerstvých surovin.
A Vietnamci u nás, z rozhovoru Lidových novin (15. března 2003) s Markem Ebenem:
LN: A k tomu všemu máte ještě psa.
To máme. Edu.
LN: Rasa?
Strašný vořech. Eda byl majetkem jakési vietnamské rodiny, která bydlela naproti naší babičce na Kladně. Vietnamci mají ke psům zvláštní vztah, obávám se, že dost gastronomický. Eda měl maminku, ta zmizela, pak několik sourozenců, kteří taky beze stopy mizeli, až zbyl jen on. Nikdy na něj nepromluvili. Jezdili po trzích, Eda čekal u branky, natěšený, oni přijeli, a jako by tam stál strom. Takže pes se celé dny toulal a odpoledne si zvykl chodit k naší babičce. Přišel, dostal něco najíst, nechal se podrbat, lehnul si a spal. Zkraje si dokonce neuměl hrát. Pak ho chytla policie jako toulavého a zavřela do útulku. Naštěstí je někdo viděl a řekl babičce. My jsme předtím psa měli třináct let, věděl jsem, co to obnáší, a to ještě Markéta byla zdravá. Ale přišlo mi naprosto absurdní, aby tenhle zůstal v útulku. Takže máme Edu. Už dva a půl roku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 s. s. | Web | 5. července 2007 v 7:42 | Reagovat

okopírováno z http://animalrights.webz.cz/

2 lucije laštovková lucije laštovková | E-mail | 10. listopadu 2008 v 8:58 | Reagovat

vi debzlove takoví hezký zvířata a vi to dáte ještě na internet čoráci

3 Anýsek Anýsek | 14. dubna 2010 v 19:18 | Reagovat

to první je TÝRÁNÍ ZVÍŘAT =(

4 holy holy | 13. července 2011 v 9:25 | Reagovat

je zajímavý, že každej nadává, že je to týrání zvířat a kdesi cosi..ale každej kdo tam jede, tak to ochutná nebo si to alespoň nechá dát na talíř..a když už jste takový zvířátkomilové, tak se zajímejte a bojujte s tím, co se děje tady u nás a ne v asii..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama