Kžesťanství a zvířata

29. května 2006 v 17:42 |  Náboženství a zvířata
Ekoteologie - nový proud v křesťanském myšlení?
Ať máme jakýkoliv názor na historický podíl křesťanství na vzniku ekologické krize, většinou
se shodneme: bude-li křesťanství reagovat na naléhavé otázky dnešního světa, řečeno nehezkou
zkratkou pokud "zezelená", může významně přispět k hledání východisek z ekologické krize.


Křesťanství a zejména křesťanské církve však mají ještě jeden, takříkajíc "interní" důvod, proč se zabývat ekologickými otázkami, proč "zelenat": Ačkoliv sociologické výzkumy religiozity, založené na výzkumu veřejného mínění ukazují v procentických výpočtech, jak je naše společnost sekulární či "ateistická", současný svět je plný hledání a zájmu o spirituální oblast života. Ten však dnešní církve se svým učením nedokáží naplnit, a lidé se často uchýlí do náboženského eklekticismu (synkretismu) či k sektám. Součástí tzv. nové spirituality bývá právě touha po jiném vztahu člověka a přírody. Také proto se křesťanská teologie začíná intenzívně zabývat environmentálními otázkami. Právě "zelenání" církví patří k nezbytným podmínkám nové christianizace Evropy a Světa.
Ať už tedy z toho či onoho důvodu, mezi teology i křesťany-laiky jsou čím dál tím častěji diskutována témata, která by donedávna byla považována za heretická. Křesťanská teologie možná stojí před novou reformací, která tentokrát souvisí m.j. právě s důsledným promýšlením ekologických problémů. Z celé řady osobností, které snad můžeme označit jako "reformátory", jmenuji např. H. Skolimowského, J. Cobba, M. Foxe, E. Drewermanna, ale je jich mnohem víc. Pro ekoteologii je charakteristické, že se už neobírá podílem viny křesťanů na vzniku ekologické krize (jako před třiceti lety Lynn White) ale v environmentální perspektivě již rozpracovává konkrétní teologická témata. U nás o teologických otázkách nově přemýšlí v ekologické etice Erazim Kohák (např. v kapitole o Etice bázně boží v Zelené svatozáři). Dál se ještě zmíním o Janu Hellerovi. O změnách postojů k přírodě v křesťanském myšlení se může český čtenář přesvědčit v časopise Teologické texty nebo Souvislosti. Velký kus práce na tomto poli koná Ekologická sekce České křesťanské akademie. Provokativně vůči stereotypům v křesťanském myšlení píše ne-teolog Bohuslav Blažek.
Právě na jeho podnětu, uveřejněném v knížce "Venkov-města-média", bych chtěla ukázat, že debata o duchovních aspektech ekologických problémů už nabývá konkrétní podoby a že může být zajímavá. Cituji: "Je absurdní představa některých křesťanů, že splatí svůj dluh vůči ekologii tím, že začnou být tolerantnější vůči rostlinám a zvířatům. Ekologický postoj znamená především radikální otevřenost vůči problémům". To jsou přece slova, která inspirují k diskusi.
Souhlasím s citovaným výrokem jako s vyjádřením požadavku hluboké změny. To, že křesťané chtějí změnit vztah ke zvířatům a rostlinám, a že je k tomu teologové nabádají, se mi však jeví jako nadějné a pozitivní.
Leží přede mnou kniha německého katolického teologa Eugena Drewermanna "O nesmrtelnosti zvířat". Je doprovozena drastickými historickými kresbami, které ilustrují praktiky novověké vědy v pokusech na zvířatech, zejména praktiky vivisekce. Autor knihy činí průlom do dosavadní teologie právě prostřednictvím fundamentální proměny vztahu ke zvířatům.
Cituji např.: "křesťanská nauka o výlučné nesmrtelnosti člověka ideologicky legitimuje jakýkoliv způsob trýznění" (str.25) ,
"křesťanský západ nezná etický kodex, v jehož světle by se utrpení zvířete rovnalo utrpení člověka" (str.33),
"v nás lidech se pouze zjevuje to, co je jakožto ´duch´ objektivně realizováno všude ve světě; jinými slovy: pokud mají podíl na věčném životě lidé, proč ne zvířata?" (str.39),
"Téměř nikdo z dnešních píšících teologů nebere na vědomí, že naši nejbližší příbuzní, gorily a šimpanzi, disponují stejnými vrozenými výrazovými gesty jako lidé: smějí se a pláčou, projevují radost i strach, umí být něžní i vzteklí a ve spánku se jim zdají sny. Kde jsme vlastně vzali tu troufalost, že jsme těmto živým bytostem, jejichž inteligence a citový repertoár odpovídá přibližně stavu našich vlastních předků před zhruba dvěma milióny let, brutálně zničili jejich životní prostor a nakonec odsoudili několik málo přeživších exemplářů k věčnému zajetí?" (str.45)
Také Jan Heller vztahuje často své uvažování ke zvířatům a rostlinám, např. ve své metafoře o člověku - pastýři stvoření. Činí tak méně odvážně než Drewermann, na naše poměry nicméně převratně.
Domnívám se, že snaha o změnu vztahu ke zvířatům a rostlinám je v křesťanské kultuře schůdná cesta pro změny ve vztahu ke Světu vůbec. Je založena na soucitu a odpovědnosti člověka vůči Stvořiteli, což jsou tradiční atributy křesťanství. Vztah ke zvířatům je tedy vhodný bod, kde začít s proměnou postojů. Život se psem je pro začátečníka v ekologické etice schůdnější a nadějnější lekce, než záchrana pralesních či mokřadních ekosystémů, ač mají ekologicky jistě větší význam než ekologicky problematičtí domácí mazlíčci.
Mohli bychom uvést i jiné příklady dnešních environmentalistických debat v křesťanském prostředí a v teologii. Týkají se např. rozpačitého křesťanského názoru na vývoj biotechnologií, inspirace jinými náboženstvími, např. buddhismem v rámci tzv. velké ekumeny. Otvírá se dokonce tak citlivá oblast, jako je regulace porodnosti. Má odvahu do ní sáhnout Erazim Kohák (str. 70 Zelené svatozáře), či zmíněný Eugen Drewermann: "Žijeme v době, kdy veškeré debaty o ochraně přírody a životního prostředí musejí prokázat svoji věrohodnost přístupem, jejž zaujímají k otázce kontroly porodnosti. Pokud má zůstat alespoň šance na přežití zbytku zatím ještě početných druhů živočichů a rostlin, především v tropických deštných pralesích, musí lidský druh poprvé ve svých dějinách přestat následovat Boží přikázání z ráje, jež zní: ´Ploďte a množte se a naplňte Zemi´" (str.23)
Mimochodem, i to je doklad, jak právě apel na soucit ke zvířatům lze při důkladném promýšlení rozšířit do ekologických makro-problémů. Jak může přinést onu "radikální otevřenost vůči problémům", po níž volá Blažek.
A na závěr ještě jednu ilustraci radikálně nového tématu, opět nastoleného Bohuslavem Blažkem (ve 3. čísle letošních Literárních novin): "Zdá se mi nešťastná představa, že v Písmu bylo jednou provždy řečeno vše, co člověk do konce časů potřebuje znát, a že dnešnímu křesťanovi, chce-li být solidární s ekologickým imperativem, stačí, aby si v Bibli vyhledal patřičné - možná jen dosud nedoceňované - výroky a Ty začal aplikovat. Ani lidé, ani Bůh za těch dvacet století nelenili."
Tady by patrně biblista a starozákonník Jan Heller nesouhlasil. Ale to není důležité. Důležité je, že v současné teologii je odvážnými mysliteli kypřena půda ke změně. Jde o to, aby nebyla zpátky zabetonovávána církevní hierarchií, případně strnulými učiteli na teologických fakultách.
Ale ze všeho je nejdůležitější, že jsou vůči přírodě citlivější a že se nebojí nově přemýšlet budoucí teologové. Pozoruji zpovzdálí např. situaci na Evangelické teologické fakultě. Studenti tam chystají v dubnu konferenci o ekologických otázkách. Neměla by zůstat mimo naši pozornost.




Korida, Krvavé fiesty

Ve Španělsku a ostatních katolických zemí pokračuje mučení zvířat spojené s oslavou svatých. K mučení jsou zneužívány katolické svátky, mučí se často na počest katolických svatých. Děje se to často přímo na církevní půdě, před kostelem, nebo přímo z kostelní věže se vyhazuje zvíře. Mučení se zúčastňují věřící katolíci. I býčích zápasů se nedávno zúčastňovali samotní kněží. Kruté fiesty se odehrávají 4. října na svátek sv. Františka a sv. Antonia, patrona zvířat ve Španělsku.

Katolická církev přijímá peníze pošpiněné krví mučených zvířat. Církev ve Španělsku často krvavé fiesty ignoruje, ale odmítá je aktivně odsoudit. Někteří kněží se zúčastňují jako diváci býčích zápasů a přijímají finanční prostředky získané z této činnost pro církev, jako je stavba nové madridské katedrály.

Když britská organizace FAACE, která natočila příklady nejhoršího mučení zvířat, požádala španělskou církev o podporu, církev odpověděla (tak jako vždy ) jen poukázáním na mnohem důležitější problémy potratů. FAACE poslala důkazy tohoto mučení papeži, bohužel bez jakékoliv odezvy.

A církevní mlčení podporuje tento sadismus. Kdyby se katolická církev nahlas, důrazně a jednoznačně vyslovovala proti takovým a podobným krutostem, pomáhalo by to násilí ukončit…..

Ve Španělsku v Tordesillas se koná každé rok 11.září zrůdná slavnost mučení a sadismu. Tato slavnost se jmenuje "Tora de Vega". A slaví se na počest místní patronky Panny Marie.

Její průběh: velký dav ozbrojený oštěpy honí býka a snaží se mu probodávat různé části těla, dokud býk neumře.V roce 2000 proklál oštěp tělo býka skrz (viz. obrázek) a utrpení býka trvalo 35 minut, než ho dav úplně ubil.
Zvířata, která se používají v různých slavnostech na různých místech Španělska: nejvíce je to dobytek, potom kuřata, prasata, kachny, holubi, veverky, husy, kozy a osli.

Další příklady mučení : kuřata jsou pověšena za nohy (nebo se tělo zahrabe do země) a je jim useknuta hlava, pro větší "legraci" se často ukroutí hlavy ručně.

Nejslavnější je kozí fiesta v Manganeses, kde se kozy házejí z kostelní věž. Jestliže to koza, většinou těžce zraněná přežije, je zabitá a posléze snědená.

Prasata jsou honěná davem v ulicích, jsou zraněná, rozmačkána v zápasech.

Nejhorší je nakládání s dobytkem, zvířata jsou bodána, škrcena, házena z výšky, je na ně najížděno auty a traktory, topí se. Zvířata mohou být znásilněna tyčemi a kovovými bodci, vykastrována, zapalována, zaživa se uřezávají rohy, ocasy a uši.

Vesnice Medinacel v severním Španělsku:
Býk pobíhá v agonii 30 minut, jeho hlava se změnila v živý ohňostroj. Rohy jsou obaleny konopím nasáklým pryskyřicí a voskem… Krev se řine z jeho nozder a je cítit štiplavý pach jeho hořících rohů. Diváci se smějí. Plameny zahalují býčí hlavu, je cítit hořící maso a je slyšet jak zvíře křičí. Bylo to jako sledovat někoho kdo je upalovaný u kůlu, líčí očitý svědek.
Festival je tak krutý, že dokonce jej zakázal generál Franco, nyní je zase povolen.


Slavnost na počest patronky Panny z Ascensionu. I k této slavnosti patří i mučení býka. Býk má zapálené pochodně na rozích. Zvíře je mláceno a nakonec zabito…V jedné vesnici je hořící tele jako specialita pro děti.

Být psem v Torreu de las Cotillas, kohoutem v Sala de los Infantes, oslem v Villanueva de la Vera,kočkou v Mérida, králíkem v Ronda, husou v Lequeitio, býkem kdekoli ve Španělsku je největší smůlou, která s může přihodit živé bytosti.

K týrání zvířat jsou zneužívány i katolické svátky v Itálii. Během letnicových slav v Orvieto je holubice spoutaná v pozici s roztaženými křídly a vypuštěna na drátu s ohňostrojem.
V Itálii se slaví také Tiro dell'Oca (dekapitace ) husy, na počest svátku Panny Marie Milosrdné ( ! ) v srpnu v Stigliano di Santa Maria della Sala, vesnici poblíž Benátek.Tato akce je organizována místním knězem spolu s místním obecním výborem.Ochráncové zvířat se marně snažili, aby se husa nahradila modelem. Zatím neuspěli.

V Portugalsku, kde dosud probíhala "jemnější" forma býčích zápasů před nedávnem nový zákon povolil španělský typ zápasů. Uvažovalo se i o pořádání zápasů ve Fatimě asi pro pobavení zbožných poutníků.
Slepé místo křesťanské tradice
Co je zvíře za bytost? Kdo je, čím je?
Zvíře je panenské boží stvoření, jeden z mých bližních. Vím, že má sice jiné potřeby a přání, rozhodně se ale snaží jednat racionálně stejně jako já. Myslím, že všemu životu jde o to, aby žil a dosáhl mystického naplnění radosti. Jinak si myslím, že zvířata jsou hodně podobná dětem. Děti cítí všechno stejně jako dospělí, ale nejsou schopny to vyjádřit. A ještě jedna podobnost: děti a zvířata jsou úplně bezbranní.
Když se ale na zvířatech páchá tolik krutosti, vidí v něm člověk, jak říkáte, opravdu svého bližního ?
Samozřejmě jak kdo. Obecně platí, že čím méně je člověk vyspělý, tím méně má soucitu pro druhou bytost. Vyspělost lidství se dá měřit soucitem s jinými bytostmi. Je to otázka překonání sobectví v sobě, ochota otevřít se vůči druhému, ke čtyřnohému stejně jako k dvounohému.
Co se uvnitř zvířete děje?
Stejně jako s každým jiným živočichem pozoruji, na co reaguje moje žena, a z toho poznávám co ji těší, co ji bolí, co je pro ni důležité a co není. Celý život jsem měl psy a vím, jakou záhadou jsme byli jeden pro druhého -- to není otázka vztahu ke zvířeti, ale celkového lidského postoje. Lidé začínají od zvířete, o kterém ale nic nevědí. Přitom bychom měli nejdříve mluvit obecně o svém vztahu ke všemu životu -- k rostlinám, ke stromům, k oceánu, k balvanům... Mám se považovat za pána všeho žití, nebo pouze za jednoho člena té celé soustavy života? Jestliže mám úctu k životu, koneckonců znám život v sobě, vím, že život hledá naplnění. A to nemohu upřít ani zvířeti. Mám silný pocit, že to nemohu upřít ani kameni, a nikdy bych neroztříštil balvan dynamitem jen proto, že by to pro mě bylo šikovnější. Když bych čistil cestičky v lese a přišel ke skále, raději bych tu cestičku vedl kolem.
Jak lze takový přístup sladit s tím, že si říkáme páni tvorstva?
Těžko. Ale pokud takové označení odmítneme, máme možnost říct: jsme pouze jeden živočišný druh a ostatní svět má stejná práva jako my. Když tedy řekneme, že člověk je pouze jednou z bytostí, musíme přistupovat k světu s dobrou vůlí, stejně jako člověk k člověku. Úcta a dobrá vůle, to je ten základ.
Neměly by křesťanské církve jako řekněme tradiční šiřitelé mravnosti vyzvat své věřící, aby svůj vztah ke zvířatům změnili?
Křesťanské církve hluboce podceňují přírodu. Jejich veliký přínosem bylo, že viděly člověka v morálních relacích dobra a zla. Zároveň tím ale ztratily náhled přírodních náboženství, která vidí člověka především v souvislosti přírodního cyklu: jarního znovuzrození a podzimního umírání. Chápou důležitost slunovratu. Mám dojem, že křesťanské církve si s tímhle nevědí rady. My křesťané sice říkáme, že svět je boží stvoření, ale mimolidské bytosti v něm přehlížíme. Základní drama pro křesťany není drama života, nýbrž drama lidské spásy. Nikoli spásy všeho, ale lidské spásy. A tak se svět stává jevištěm a zvíře kulisou na tomto jevišti. A to je dost problematické, slepé místo křesťanské tradice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kačka - koniny kačka - koniny | E-mail | Web | 14. července 2006 v 16:52 | Reagovat

jen víc takových článků, ale mám strach že svět je pořád víc krutější.....

2 s. s. | 28. února 2007 v 7:12 | Reagovat

Tatostránka okopírována z http://www.animalrights.webz.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama