Lev pustinný

14. května 2006 v 11:43 |  Kčkovité šelmy
Je nejznámějším zástupcem velkých koček. Znali ho již Egypťané, Řekové a Římané. Opředli ho mnoha skazkami a bajkami, z nichž mnohé se udržely v knihách až dodnes. Musíme si hned zpočátku říci, že tzv. král zvířat nežije v poušti, jak se často zcela chybně uvádí. Jako každý masožravec potřebuje nutně vodu a bez ní by zahynul. Lev je naopak zvířetem, které žije ve stepích a savanách hustě porostlých křovinami. Jeho písková barva srsti dokonale splývá se sluncem zažloutlou trávou.
Ve starých přírodopisech se obvykle dočítáme o rytířském chování lva při lovu. Než prý se vydá za kořistí, hlasitě zařve, aby na sebe všechna zvířata upozornil. Ve skutečnosti se však chová jako ostatní šelmy. Buď docela tiše číhá sám u napajedla, nebo loví v tlupě. To pak několik lvů stádo neslyšně oběhne, přikrčí se do zálohy a zbytek tlupy svým řevem natlačí stádo na číhající zvířata. V tom tedy není nic rytířského.
Ostatně lví řev má jiný význam. Je totiž zvláštním signálem, kterým lev dává na srozuměnou ostatním lvům, že toto loviště patří jen jemu a že si je bude hájit proti jiným zájemcům. U zvířat známe mnoho podobných signálů. Stejný význam má i jelení troubení, ptačí zpěv a podobné projevy.
Jakmile se lev přiblíží ke kořisti, dlouhým skokem jí skočí na šiji a zasekne se do ní ostrými drápy, aby se nesmekl. Stiskem zubů a pootočením hlavy zláme kořisti vaz. Tak vypadá lví útok v příznivém případě. Někdy se však postaví kořist lvu na odpor. A často se stává, že lev i prohraje. Jen tři zvířata se lva nemusí bát : slon, pabuvol a nosorožec. Jim se lev zdaleka vyhne, protože ví, že souboj s nimi by byl nad jeho síly. Jen mláďata těchto obrů mu někdy padnou za oběť, když se zatoulají daleko od svých matek.
Lev loví hlavně zebry a antilopy. Tím vlastně chrání přírodu, aby se v ní tato zvěř příliš nerozmnožovala. V krajinách, kde lidé lvy vyhubili, rozmnožili se tito kopytníci tak silně, že pustošili lidem pole, nebo hromadně hynuli nakažlivými chorobami, které přenášeli i na domácí skot. Dnes už lidé v Africe vědí, jak je lev vlastně pro přírodu užitečný, a proto ve většině afrických krajů je odstřel lvů přísně zakázán.
Lev se však neživí jen zebrami a antilopami. Výjimečně v jeho žaludku našli lovci i ptáky, myši, hady, ještěrky a dokonce i kobylky. Není tedy lev tak vybíravý a mnohdy nepohrdne ani zdechlinou. Podle zkušeností ze zoologických zahrad stačí lvu k nasycení denně asi osm kilogramů masa. Ovšem v přírodě toho spořádá někdy mnohem víc. Ale to pak delší dny odpočívá a tráví.
Je zajímavé, že zebry a antilopy poznají, kdy je jejich nepřítel nasycen, a kdy jim tedy nehrozí nebezpečí.
Jak jsme se už zmínili, loví lvi dost často v tlupách. Bývá to obyčejně starý pár s odrostlými lvíčaty.
Svou kořist lev často zahrabává, aby mu ji hyeny, supi a šakali nesežrali. Častokrát byl lev přistižen při tom, jak si ukořistěné zvíře doslova hlídá. Leží vedle něho, a příslušníci tlupy se v hlídání doslova střídají. Při požírání kořisti zhltne lev nejdříve vnitřnosti, svou nejmilejší pochoutku, a teprve potom se pustí do masa.
Ani zbytky hostiny však nepřijdou nazmar. Sotva lvi odtáhnou, vrhnou se na ně hyeny, supi, šakali i čápy marabu a z celé kořisti zůstanou zakrátko jen velké kosti.
Někteří lvi, kteří ztratili strach z člověka, navyknou si lovit kořist mnohem dostupnější - domácí zvířata. Z těchto lvů se pak stávají i lvi lidožrouti. Jinak každý lev před člověkem obyčejně ustoupí. Ale pozná-li jak snadnou kořistí je člověk, stane se drzým až vyzývavým. To jen dokazuje značnou inteligenci této šelmy.
Lvi už byli na mnoha místech úplně vyhubeni. Hojněji se dnes vyskytuje v přírodních parcích. Tam se naučili lvi poznávat člověka jako tvora, který je nechává na pokoji. Automobilisté je při jízdě z docela malé vzdálenosti fotografují a ještě se nestalo, aby lev člověka usmrtil.
A nakonec něco o rodinném životě lvů. V době rozmnožování bojují často lvi mezi sebou o samice a častují se pořádnými ranami předních tlap. Před vážnějším zraněním je však chrání hustá hříva.
Samice rodí po sto dvou až sto pěti dnech ve skalních dutinách dvě až šest mláďat. Ta jsou po narození jen asi třicet centimetrů dlouhá. V prvních dvou týdnech jsou slepá a samice se o ně musí velmi pečlivě starat. Neustále je něžně olizuje a po celý první měsíc se od nich nevzdaluje. Lev je dobrý otec a lvici v té době zásobuje masem, aby se nemusela vzdalovat Lvíčata mají totiž mnoho nepřátel. Nejnebezpečnější je hyena, která slídí po opuštěných lvíčatech a s velkou oblibou je požírá.
Lvíčata jsou jako všechna koťata velmi hravá a jsou nápadně tmavě skvrnitá. U některých lvů se tato skvrnitost zachovává až do dospělosti. V přírodě dospívá lev ve čtyřech letech. Dožívá se asi dvaceti let, výjimečně třiceti.
Dnes žije lev v Africe jižně od Sahary a v Přední Indii. Tato zkušenost je celkem málo známá. Indičtí lvi jsou však už téměř vyhubeni. V rezervaci Kathaiwar (severozápadně od Bombaje) jich žije jen asi dvě stě devadesát kusů.
Původní rozšíření lva bylo mnohem rozsáhlejší. Ještě ve starověku žil i v jihovýchodní Evropě, kde jej však brzy vyhubili. Stejný osud stihl lvy v Malé Asii a v severní a v jižní Africe.
Dnešní lvi se od sebe liší nejen velikostí, ale i tvarem hřívy. Připomeňme si však, že hříva, podle které každé dítě lva pozná, není u lvů žijících v přírodě nikdy tak mohutná, jako u lvů chovaných v zajetí. Lvům v přírodě totiž velmi prořídne rvačkami a prodíráním trnitými křovinami.
Lev (pustinný)Lev pustinný
Panthera leo goojratensis

Panthera leo leo
Obrázek “http://lev.panthera-leo.org/images/vezkratce001.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://i.postcard.cz/pc/n47/kf-04714.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 karlos karlos | 10. července 2006 v 20:29 | Reagovat

klááááásné fotky :-)

2 kaja kaja | E-mail | 20. října 2006 v 9:57 | Reagovat

nadheraaaaaaa

3 Elča Elča | 30. prosince 2006 v 14:20 | Reagovat

ouplně božíčkový...:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama